28.2.2024
Někdy v osmdesátých letech kdosi pojal nápad, že na Lanzarote vybuduje speciální luxusní letovisko pro nejmovitější klientelu, které bude protikladem k obludným obřím hotelům. Mělo mít podobu relativně malé vesničky s perfektní infrastrukturou. A skutečně se začalo budovat: bylo vybráno místo na východním pobřeží, které je kryté sopkami, je relativně závětrné a oceán tam nebývá tak divoký jako na západě. Postupně vzniklo jednak Los Cocoteros – v překladu kokosové palmy - se samostatnými domy obklopenými zahradou, za druhé poblíž cosi jako malý luxusní resort, kde měl každý host svůj vlastní malý apartmánek s terasou a zahrádkou. Tomuto místu se dnes říká Coco Chico a má podobu minivesničky s uličkami, malými půvabnými zákoutími a malými domečky. Uprostřed býval i bazén – z toho je aktuálně záhon s mostkem. V Cocoteros byl též vybudován perfektní přílivový bazén, jakási laguna přehrazená obrovskou betonovou zdí, která má i malou zlatou pláž, funguje dodnes a za přílivu se v ní nádherně plave. Dále velké hřiště, které sice má svoje nejlepší za sebou, ale technicky je v pořádku a je i nadále využíváno místními dětmi a omladinou.
Projekt nějakou dobu fungoval, než nastaly jakési čachry machry tehdejšího starosty při prodeji pozemků. Starosta putoval za mříže a projekt pomalu, ale jistě do bankrotu. Apartmánky nebo spíše domečky se postupně rozprodaly soukromým majitelům a v Coco Chico vznikla svérázná mezinárodní komunita, která je k sobě navzájem vesměs milá a usměvavá. Aktuálně máme za sousedy Němce, Italy, Venezuelanku a další národnosti ze všech koutů světa. Každý si opečovává svou část, někdo pronajímá, někdo v místě bydlí trvale. O společné prostory se stará komunitní správce.
V Los Cocoteros jsme poslední roky bydleli na dovolených u přátel a místní děti postupně adoptovaly ty naše. I přes jazykovou bariéru naše děti o víkendu a prázdninách k večeru mizí mezi místní a vrací se kolem půlnoci. Z našeho pohledu to tam stále funguje tak, jak si pamatujeme z vlastního dětství: děti sice mají mobily, ale nepotkáte je, kterak každý zírá do vlastního – naopak, pouští si navzájem oblíbené písničky, tancují na ně, běhají po vsi, dělají rámus, odpalují petardy… v ČR toto bohužel neznají a i pro nás dospělé je to jako balzám na duši. A tak jednou děti přišly a de facto nám přiložily nůž na krk: z celého Lanzarote zredukovaly budoucí místo pobytu striktně na Los Cocoteros…
…což se nějakou dobu zdálo naprosto nemožné, neboť koupit domek v tak malé vesnici se rovná zázraku. Tou dobou tam byl na prodej jeden jediný dům s cenou kolem 400.000 euro, což pro nás byla naprosto nedosažitelná meta. O rok později jsme znovu přiletěli, bylo 9.9.2022 a byl úplněk. Z letiště jsme jeli v noci a po cestě jsem si vystoupila, abych si vyfotila úplněk skrze listy palem. Stála jsem pod nimi a vyslala nahoru přání, že prosím o malý domeček, na který dosáhneme, že to nemusí být nic velkého…
10.10.2023, přesně na rok a den, jsme podepsali rezervační smlouvu na Casita Pequeña 😊 Musela jsem ale nejdříve poznat Češku, která na Lanzarote žije 20 let a která pracuje v oblasti realit – a která si vyposlechla náš příběh a sen a zanedlouho poté, co jsme se poznaly, mi volala, že má k prodeji malý domeček přímo u oceánu. V Los Cocoteros, v Coco Chico… 😊 Domek byl sice o velikosti garsonky, ale měl terásku, zahrádku a hlavně – dokázali jsme ho financovat! A tak jsme, přátelé, poprvé v životě koupili něco, co jsme vůbec neviděli, neboť jsme se tou dobou nacházeli v Česku…