Častým dotazem bývá, proč jsme si ze všech Kanárských ostrovů vybrali právě Lanzarote, když je nejsušší. Kromě vnitřních pocitů, které nezažíváme nikde jinde, se dá odpověď vyjádřit třeba takto:
SVĚTLO. Za mě osobně je největší nádherou na Lanzarote jeho světelnost. Světlo je jasné, zářivé a proniká všude. Vnímáte ho příjemně i uvnitř budov, kde máte pocit, že nejste uvnitř, ale venku. Platí to i o zimních měsících: téměř nikdy nemusíte přes den svítit. Jak je to v ČR se svícením od rána do večera v zimním období víme všichni…
Zároveň tam díky zeměpisné šířce nikdy není tma ve tři hodiny odpoledne. V zimě je světlo nejméně do šesti, východ slunce bývá maximálně v půl osmé, takže i v nejhorší variantě máme stále 10 hodin krásného světla.
TICHO. Na ostrově je neuvěřitelné ticho dané mj. malým počtem osob na kilometr čtverečný a tudíž i nepříliš frekventovanou dopravou. I když jde o vesnici, vše co slyšíte je ticho. Neumím to vysvětlit. Málokdy je slyšet křik nebo hluk od nějakých strojů. Ticho je něco, co fascinuje všechny mé kamarády při návštěvách. Většinou jim to dojde druhý den a překvapeně to komentují. I ti, co jsou z vesnic. Proč? Nevím, napadá mě třeba typický český řev sekaček na trávu nebo cirkulárek 😊
KLID. Je spojený s tichem a prostupuje celý ostrov. Slyšíte vítr a někdy oceán, jinak ale všeobecně vnímáte příjemný klid. Většinou to zabere pár dní a pak člověk doslova fyzicky pocítí zklidnění a zpomalení. Já to miluji a osobně do tohohle módu zapluji okamžitě po příletu. Je pro mě obrovská úleva vystoupit z letadla a nadechnout se. V tu chvíli vím, že jsem doma.
KLIMA. Všeobecně celoročně příjemné. Miluji sezení venku v únorových večerech. Pravda, k tričku s krátkým rukávem a kraťasům musíme přibrat mikinu a ponožky, ale je to lábuž. Užívat si v lednu či únoru slunce na pláži má pro nás suchozemce z mírného pásma neskutečný náboj 😊 V zimě nám tu není zima a v létě tu zpravidla není vedro. A když se vyskytne calima a pár horkých dní… inu, po ruce je stále oceán.
KRAJINA. Unikátní biosférická rezervace pod ochranou UNESCO od roku 1993. Lanzarote je vůbec první země na světě, která je pod kompletní ochranou. Ač se jen jedná o malý kousek planety, najdete zde mnoho úžasných a rozmanitých míst a endemitů. K vidění jsou pláže černé, kde leží zelené olivíny, pláže bílé, několikabarevné, zlaté… vykoupat či jen se pokochat se můžete také v přírodních přílivových jezírcích hrajících všemi barvami. Od krajiny typu Mars přejedete během hodiny do zelené oázy, černou sopečnou krajinu střídá místo se sopkami hrajícími všemi barvami a na jaře vidíte rozkvetlé louky. Díky absenci lesů a vysoké zástavby jsou všude nádherné daleké výhledy. To vám nikdo nevysvětlí, to musíte zažít.
PŘELIDNĚNOST… tady nezažijete. Narozdíl od Tenerife nebo Gran Canaria. I tyhle ostrovy mají svá krásná místa, ale celkově jinou energii. Jsou civilizovanější a víc pulsují životem. Pro mě postrádají duchovní stránku a přesah, který Lanzarote nabízí těm, kdo chtějí cítit a naslouchat.
JEDNODUCHOST. Lanzarote bylo dlouho Popelkou mezi ostatními ostrovy. Vysmívané pro svou zaostalost. Děkuji za to Vesmíru a přeji si, aby to tak ještě mnoho let zůstalo. Trošku mi to tady připomíná začátek našich devadesátek. Lidé jsou usměvaví a děti nezáludné. Přeji si, aby to tak bylo dlouho…
ARCHITEKTURA. Ve srovnání s jinými ostrovy, ale třeba i s Českem, tady není páté přes deváté. Vzhled domu má jasně daná a velice striktní pravidla. Je určena maximální výška budov, barva fasády (bílá, maximálně odstíny žluté, přičemž většina domů je bílá), maximální výška zídky kolem pozemku, jsou přesně definované povolené barvy na okna a dveře – zelená, modrá či hnědá. Díky tomu na Lanzarote neproběhla divoká nekoorodinovaná výstavba a ostrov si zachoval tradiční vzhled staveb. Za tuto čistotu vděčí zejména svému rodáku Césaru Manrique, všestrannému umělci, který na Lanzarote zanechal silný odkaz v podobě překrásných staveb a dalších děl.
ÚSMĚVY. Musím to ještě jednou zmínit. Prakticky kamkoliv člověk vejde se potká s úsměvem. Ať už jde o pokladní v supermarketu nebo o lidi na ulici, naprostá většina si tady nechce komplikovat život a je naladěna na pozitivní notu. Taktéž se stává, že vás člověk míjí a jen tak pozdraví. To mě, která je vychovaná v Česku, popravdě obrovsky fascinovalo, člověk si ale zvykne rychle a naopak je pak rozčarován už při příletu do rodné země :-D
LÁSKA. Pro mě osobně je na každém kroku. Vnímám ji z kamenů i rostlin. Fascinuje mě i sebemenší rostlinka, která si vybojovala život v napohled nehostinném prostředí. Jdu kolem oceánu po drsných lávových výlevech a jsem fascinována vším. Vlnami, lávou, barvou oblohy, vůní vzduchu… Miluji tu krajinu, která by mě dřív z fotek odpuzovala. Jsem vděčná, že stejně tak to tady cítí děti, že to u nás není ve stylu „vyrvu vás z kořenů a násilím zasadím do jiné země“. A že i můj muž, stojící nohama daleko víc na zemi než já, si našel ve zdejší krajině zalíbení.
Lanzarote je zkrátka přímočaré, upřímné, drsné a půvabné zároveň. Je to ostrov brutálních a krásných kontrastů v jednom okamžiku. Místo na zemi, které po první návštěvě buď milujete, nebo víte, že ho nikdy víc nenavštívíte…